Levné USB flash disky se od značkových neliší jen obalem a zpracováním. Podstatný rozdíl bývá skrytý uvnitř: paměťový čip, na kterém jsou všechna data fyzicky uložena, nemusí být nový. Do nejlevnějších disků se ve velkém osazují čipy získané z elektronického odpadu a spolu s nimi si kupující odnáší i jejich minulost: cizí soubory i neznámou míru opotřebení.
Paměťové čipy vyjmuté z vyřazené elektroniky vynesou při prodeji podstatně víc než samotný kovový šrot a použitá paměť je proti nové výrazně levnější. V době, kdy vznikala studie citovaná níže, stál nový šedesátičtyřgigabajtový eMMC čip na burzách kolem 7 USD, hotový flash disk z nejlevnější nabídky ale 2 až 4 USD za kus. Taková cena je s novou pamětí nedosažitelná.
Trh s čipy navíc rozlišuje dvě jakostní třídy. Třída A označuje nové a plně funkční kusy, třída B kusy s možnou vadou nebo neúplnou kapacitou. Třídu B si přitom nikdo výslovně neobjednává; dostane ji automaticky každý, kdo nakupuje podle nejnižší ceny.
Rozsah jevu doložila studie In Search of Lost Data (DFRWS EU 2021). Výzkumníci z německých a nizozemských institucí spolu s forenzní společností MSAB nakoupili u čínských dodavatelů stovky nejlevnějších disků, u 614 vyhodnocených kusů pořídili úplný obraz paměti a na 75 z nich, tedy na každém osmém, zrekonstruovali data předchozích uživatelů: fotografie, hlasové nahrávky, dokumenty, mapové podklady i stopy operačních systémů. Podle nalezených souborů pocházely paměti ze zařízení se systémem Android, z chytrých televizorů, tiskárny nebo diktafonu; největší nález obsahoval přes deset tisíc obrázků, převážně soukromé povahy. Původní majitelé o dalším osudu svých dat nevěděli a noví majitelé disků o cizím obsahu také ne.
Recyklovaný čip se předem odhalit nedá. Ani rozebrání disku nepomůže: netovární značky a další stopy manipulace se objevily i na čipech, na kterých se žádná data nenašla. Vzhled čipu tedy o jeho minulosti nic neříká.
Buňky NAND paměti vydrží jen omezený počet zápisů a mazání. Čip vyjmutý z vyřazeného zařízení má za sebou neznámou část této životnosti a u třídy B připouští vadu nebo neúplnou kapacitu už sám prodejce. V naší laboratoři patří opotřebení NAND paměti k častým příčinám ztráty dat na flash médiích. Selhání opotřebeného čipu navíc přichází bez varování: disk do poslední chvíle pracuje normálně a pak najednou není rozpoznán, hlásí nulovou kapacitu nebo vyžaduje formátování.
U levného disku s recyklovaným čipem se tedy sčítají dvě rizika: cizí obsah, o kterém majitel neví, a neznámá zbývající životnost paměti. Obojí má stejnou příčinu, totiž původ čipu, který kupující z ceny ani vzhledu výrobku nepozná.
Na nejlevnější flash disky nepatří jediná kopie důležitých dat ani důvěrný obsah. Selhání levného disku ale nemusí znamenat ztrátu dat: v laboratoři čteme paměťové čipy i přímo, bez ohledu na stav řadiče a elektroniky flash disku, včetně nejlevnějších a monolitických konstrukcí. Důležité je médium po selhání dál nepoužívat a nezkoušet opravu svépomocí.
Zdroj: Schneider, J. a kol.: In Search of Lost Data: A Study of Flash Sanitization Practices. Proceedings of the Digital Forensics Research Conference Europe (DFRWS EU) 2021.
